Postupy #1 / Matení zvukem

Lze vnímat např situace, které probíhají tak, že lze zřetelně vnímat hlas a když má pocit že je třeba (či jen pro zábavu) – snaží se ztratit např mumláním, změnou rytmiky, využití automatické nahrávky a navedení na ni.

To probíhá i tak, že v daný čas pachatel současně s vyslovením slova stiskne např klávesu a ta spustí připravený sampl. To způsobí, že část lidí, kteří jej slyší pokračují již po automatické nahrávce.

Ale používaji se i různé impulsovité zvuky apod.

Mnohdy úsměvné situace, kdy někdo nepředpokládá, že jde slyšet až moc čistě a snaží se mást, ovšem lze stále slyšet jen jeho / ji a vynikne, že dotyčná osoba má naučené několik nahrávek a snaží se navést pozornost na ni, jak má ve zvyku. Ovšem to najednou nelze. Okamžitě vyvolává panický strach, nervozitu, prosby o pomoc.

Pravděpodobně se dotyční inspirovali u podobného představení, které však vyvolalo naopak úžas, pobavilo a zvedlo ze židle. Samozřejmě v mé hudbě. Asi :).

Schémata #5 / 100% (ne)nalomení psychiky

Opakuje se pravidelně. Scénka zásah policie, rodič u některého z pitomců, manželka která chce vědět co to načapaný manžel mluví za nesmysly a zda se zbláznil.

Tedy má vyvolat pocit, že se už na vše přišlo. Krátce na to samozřejmě zasahuje retard a jednotlivé entity se začnou přesvědčovat, že to byla jen snaha zastrašovat.

I tak ovšem vzbuzuje nejistotu u pachatele. Stejně jako obdobné situace, kdy je pachatel / skupina pachatelů varována. Případně dotazy na duševní zdraví, když se některá z entit chlubí jak je nepřekonatelný tyran a následně nastává zesměšnění, když vyjde najevo co vlastně dělá.

Schémata #4 / Materiální likvidace

  • Je znám nějaký nedokončený úkol + předpoklad, že bude dokončen později (např odpočinek, film, jiná činnost) – je spuštěno neustálé úchylné urážení, zesměšňování apod. Protože úkol bude pravděpodobně splněn – je vše prezentováno jako metoda, která vede právě ke splnění úkolu. Záměr je přitom zcela opačný.
  • A tedy snaha zničit práci. V tomto případě neustálé komentování činnosti na počítači, zejména tvorbu webu, který je důležitý.
  • Neustálé posměšky, vše se dělá zbytečně detailně, každá úprava znamená hysterické nářky proč to nenechám tak.
  • Pokud nezabere – připraví se nějaká scénka (např je nutné jít ven, protože někdo čeká apod.)
  • Zde se silně projevují naprosto bizarní myšlenkové pochody pachatele, který i přes to, že je za naprostého dementa, neustále vše označuje jako svou výhru a pomáhání.
  • To je ostatně pojistka v případě, že poškozený práci dokončí a ještě k tomu dobře. Pak je vše označeno jako výsledek těchto metod, vylhaných, vykradených, okopírovaných rad.
  • Mnohdy je až komické, že pachatel od někoho získá smysluplnou informaci a tu sdělí jen proto, aby následně měl fiktivní důkaz toho, že poškozený poslouchá či s ním manipuluje.
  • Pocit, že skupina idiotů obdržela snad printscreen Photoshopu a nahrávají poznámky ke každému prvku.

Schémata #2 / Když dorazí únava

Důsledek narušování soukromí (telefon, zvuk)

Prase má pocit, že je poškozený nevyspaný – spouští x krát ohrané scénáře, kde se poškozený neustále třepe, je úplně na dně a sebemenší pitomost je brána jako důvod k vytváření bizarních iluzí na straně pachatele.

Psaní poznámek je vždy doprovázeno stejně úchylným a nesmyslným schématem, kdy se všichni kolem baví šikanou nějakého lidského odpadu.

Retardi na scéně / Poznámky

  • Příchod domů.
  • Zapínám počítač
  • Po relativně krátké době lze slyšet ve sluchátkách klasické mletí
  • Začíná štěkat pes (opět bez důvodu). Je zajímavé, že začíná vždy štěkat přesně na určitá slova, která slyším já ve sluchátkách
  • Nyní se někdo opět snaží jmenovat různé varianty, případně jen ty, které jsou pravdivé a shodou okolností jsou to ty, o kterých chci psát.
  • S ohledem na celkovou situaci by nebyl problém, kdyby existovala možnost získávat nevšední cestou určité informace. Problémem je zejména neustálá snaha vše spojovat se vztekem. V tomto případě jde tedy konkrétně možnost, že nejde o nápomocnou informaci, ale o to, aby si případní svědci nikdy nemysleli, že jsem na něco přišel já sám. Toto je něco, co se děje prakticky po celou dobu – a to natolik hystericky, že pokud by mi někdo neříkal, co mám dělat, nezavázal bych si ani tkaničky.

    Nutno však zmínit, že často situace vypadá spíše jako opakování mnou prováděnných činností, ale co nejrychleji, aby to vypadalo jako napovídání, či trefování se do různých možností. Má však opět několik různých průběhů. Přidám odkaz na podrobnější informace.
  • Zpět ke štěkání psa. Dle mého názoru jde v podstatě o potvrzení …
  • Opět úchylná snaha vystrašeného úchylného blbečka, který se snaží trefovat do počátečních písmen předpokladatelných slov (a jako vždy je vše prezentováno snaha pomáhat, protože jsem týrán a jinak bych tedy nenapsal nic)
  • Opět se vracím ke štěkání psa: jde o potvrzení použití VF zvuků (pes slyší až do 35 kHz – zde zmiňuji, že poté, co jsem toto uvedl v příspěvku před nějakou dobou se projev zvuku, na který pes reaguje změnil). Pomocí VF zvuku je dosaženo rezonance některých předmětů, ty vydávají zvuk a zvýrazní tak různé efekty. Výsledkem je tedy slyšitelné mluvení. I když zanedbatelnou hlasitostí. Má vícero specifik.
  • Jeden podstatný detail je, že se k řeči přidávají další zvuky (manuálně a záměrně), které způsobí, že hlas zní např. posměšně (zejména díky nízké hlasitosti). Toho jsem si všiml v situaci, kterou rozepíšu v dalším příspěvku. Má totiž mnoho zajímavých specifik.
  • Stejný princip může být použit i u psa – ve zvuku je obsaženo psí štěkání, na které náš pes reaguje.

Pár slov směrem k „anomáliím“

Je neuvěřitelné, že vám doposud nedošlo, že to vše, co děláte je naprosto trapná ubohost. Buď jste skutečně exemplární příklady totálních debilů a nebo jsou to fiktivní entity vytvořené ale opět debilem (debily), kde je cílem neustále mě otravovat.

Jak se ovšem zdá, už i některým z vás je trapné pouštět stále dokola ty stejné schémata (kde je jediný cíl – mlít a neříct nic co by mělo přínos, urážet, nadávat, vysmívat se, snažit se povyšovat – „kámo, dneska jsem našel šílený scénář – to bude prdel“ / „Pane šéfko, já mám ještě pár nápadů jak to schéma vylepšit“)

Jsem si jistý, že i retardovaný člověk by už dávno pochopil, že nepřišel na nějaký geniální čin, ale zneužívá toho nejzbabělejšího postupu.

Jeden příklad za všechny:

  • Dnes jsem si pustil v koupelně hudbu. Bez sluchátek. Normálně nahlas
  • Začal jsem slyšet různé komentáře apod. Pozitivní nálada. (ano, samozřejmě že mi vadí jakákoliv varianta narušování soukromí)
  • To zjevně někdo nemohl rozdýchat a cca po 2O min začlo spouštění klasických tupých schémat. Pokud se v této situaci nedá jasně a důrazně – tedy nahlas najevo, jak se věci skutečně mají – hned je poškozený zesměšňován jako zbabělec, hračka, podřízený. Ale i v opačném případě všemožně omezován „S kým se tam baví?“, případně snaha trefit se do chvíle, kdy např stojí soused za dveřma a slyší nadávání)
  • Důvod, proč o tom píšu je, že tato situace se opakuje poměrně pravidelně – tedy pozitivní, inspirativní nálada, do hodiny následuje urputná snaha jakýmkoliv způsobem znechutit člověku den.

Pískání co dohání

Dnes jsem si všiml vícero zvláštností. A jedna z nich byla, že když jsem po delší době náhle změnil tóny právě přehrávané relaxační hudby, bylo slyšet ve sluchátkách zřetelné pískání, které kopíruje sled jednotlivých tónů (tak jak jsem je měnil) až se zase na jeden napojilo tak, že přestalo být slyšet.

Zaujalo mě to zejména proto, že se daný zvuk podobal tomu, který jsem slyšel ve vaně ponořený pod vodou.

Myšlenka #1 / Jak vzniká myšlenka?

Máme zde systém, který je obecně znám jako kolektivní vědomí.

Ok. A na jakém principu to funguje? Z historie jsou známy případy, kdy dva lidi měli stejný nápad. Ale jinak se to moc neděje. #safran. Takže jak to funguje? A jaké to má rozhraní? 🙂

Někoho něco napadne. Jak? Proběhne sběr mnoha dat, poté je zde požadavek na informaci s využitím dostupných zdrojů a výsledkem je nějaký energetický výboj jakožto myšlenka? Ta obsahuje veškeré náležitosti jako určitou směs pocitů, dostupné informace, směry pro napojení dalších?

A když ji nyní nevyužiju, uloží se nebo ne? Jak to, že si na některé vzpomenu a na některé ne? A jak to, že se mi celý život stává, že si na něco nevzpomenu ani kdybych se rozkrájel (neznám adresu myšlenky? Nevím jak na ni navázat?). A o několik dní později se se s někým bavím, se zapomenutou myšlenkou to nemá ABSOLUTNĚ nic společného a v půlce věty mi najednou mezi dvěma slovy naskočí to, na co jsem si nemohl vzpomenout.

A nebo…

Kdysi někdo řekl třeba: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Fajn. Ale jak to, že jedna věta řečena třeba v nějaké chalupě na kraji lesa se časem stala informace už snad zakódovaná v DNA? Přece někdo musel být ten úplně první. To je marketing co? 🙂

Ještě nevím jak tomu budu říkat

Pravděpodobně je to myšlenka, úvaha. Je v podstatě první svého druhu (v rámci tohoto webu).

O co jde? Mnohdy mě napadno něco, co je vlastně drobnost. Ale má to zajímavé souvislosti a člověka to donutí trochu se zamyslet. Následně si říkám, že toto ani nestojí za nějakou poznámku. Je třeba brát v potaz, že to vše se děje ve zlomku vteřiny a vytáhnout tel, nebo notýsek a udělat si poznámku je ve srovnání s komfortem, jaký nabízí „přemýšlení“ nesrovnatelný.

No, prostě si na to zase vzpomenu a hotovo. Přichází další vteřina. A pak zadívám do různých poznámek, které si přece jen tu a tam dělám. A ouha, tolik zajímavých věcí.

To byl úvod a teď ta drobnost.

Je nějaká drobná informace. Logicky by dávalo smysl připsat jednu, dvě věty do některého z předešlých příspěvků. Jenže, rád bych to dělal častěji. A teď se vžijte do role návštěvníka webu. Určitě se nikomu nebude chtít pátrat, který příspěvek jsem upravil a kde. Takže je lepší vždy to psát jako nový příspěvek. I když to bude jen jedna, dvě věty. Jenže jak to zas vše udržet pokupě? Někdo se proklikne na jeden z příspěvků a krátká myšlenka v příspěvku jiném bude právě ta zásadní informace (pro něj).

Štítky? Možná. Minimálně to tak zkusím. Proč? Protože mě samotného to bude více bavit. Přidat příspěvek, napsat, publikovat. Hotovo. A myšlenka najednou bude reálná.

A hned to vyzkouším prakticky.

  1. myšlenka bude reálná – a jak vlastně taková myšlenka vzniká?
  2. jinak řečeno – kdysi někdo třeba řekl: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Fajn. Ale jak to, že jedna věta řečena třeba v nějaké chalupě na kraji lesa se časem stala informace už snad zakódovaná v DNA? :))
  3. A zde názorný příklad, že jde (alespoň pro mě) o zajímavou úvahu, která ale vůbec nesouvisí s tou první. Takže Jak vzniká myšlenka