Rádio

V tomto příspěvku si budu postupně značit nápady ohledně myšlenky na takové rádio trochu jinak (spouští se silné pískání – cca 5 sekund).

  • seminární práce zpracované pomocí syntézy hlasu (hodí se na poslech při nějaké činnosti či procházce)
  • hudební / zvukové smyčky – vhodné k práci. Binaurální rytmy či relaxační videa na youtube mě nebaví. Mnohem lepší se mi zdají různé krátké loopy z písniček na které se aplikují různé efekty – delay, chorus, flanger, reverb, echa. Dojde tedy k tomu, že i když jde o krátkou smyčku, ta se neustále mění a má nějaký vývoj. Navíc často dojde k tomu, že díky překrytí / spojení několika zvuků vznikne zvuk zcela nový. Někdy jej lze vnímat jako hudební nástroj, někdy jako slovo, které může inspirovat. Je s tím docela zábava, zvlášť když se najde správná smyčka, která může dokonce inspirovat, bavit jako hudba. A abych byl upřímný – pravděpodobně právě tady může docházet ke střetávání dvou světů. Zvlášť aplikujete-li konkrétní sadu efektů. Ono asi spíše nejde o ty efekty, jako výsledný zvuk (hudba, v které je obsažen specifický vzorec). A právě toto je něco, co by bylo úžasné v jiném provedení. Tedy hudební nadšenec / producent připraví různé smyčky na určité akordy (lze tedy pokrýt několik písní najednou). Poté konzument, hudební nadšenec, pracující např na počítačí a vyžadující nějaký zvuk, který se jen tak vlní kolem, neruší, nevyžaduje pozornost (je však vnímán a u zvlášť zajímavých vzorců – tedy hudba se líbí – mozek vyšle signál mě že toto se mu líbí, takže přerušuje činnost – práce na počítači – a je třeba tuto sekvenci zaznamenat) stiknutím jednoho tlačítka (např v aplikaci) sepne tyto přídavné složky. Pravděpodobně existuje způsob, jak softwarově řešit (ano existuje, teď si vybavuji ableton a efekty a vlastně spočítat počet Hz a určit tón je prkotina), poté rytmus, to je hračka a lze tedy aplikovat prakticky na jakoukoliv hudbu. Tedy i vlastní produkci. Co je hlavní, půjde o systém automatický a hudební nadšenec tak nebude zažívat nepříjemné pocity, že se někdo snaží např. o navození lepší pracovní, či se snaží jen doplnit hudbu, protože nepředpokládá, že to vnímám a dochází ke komplikacím. Možná by to tak mohlo být i nyní, ale – střet dvou světů – a mnohé způsobuje to, o čem je částečně tento web – místo hudby slova, a slova nepříjemná.
  • To mi mimo jiné připomíná včerejší situaci – v hudbě šlo vnímat něco jako: Obchod, odchod, obvod. A překvapivě jsem dlouho nenacházel adekvátní reakci – díky rytmu? Hudbě? Jasnému sdělení na které není třeba reagovat?
  • U tohoto tématu také dochází k řadě komplikací. Není úplně zřejmé, zda má někdo obavy z toho co bude následovat, zda o nějaký nápad, který si někdo střeží/ukradl a chce jej sám realizovat (avšak nemá sám dostatek invence)

Přemýšlení

Honí se mi hlavou spoustu myšlenek. Častečně se každá týká něčeho jiného, ale z celkového pohledu se to všechno spojí v jeden celek – je k dispozici spoustu dat, které by se daly rozumně využít, ale buď tomu něco brání, špatně se s nima nakládá a nebo dochází spíše k jejich zneužívání.

Navíc také dochází k situaci, kdy spoustu nápadů jen tak proletí hlavou a protože si je nezaznamenám, zase na ně rychle zapomenu a příště s nima nepracuju.

Zkusím to tedy jinak.

Je možné, že budu psát tu a tam příspěvky, které nedávají smysl. Avšak v budoucnu se k nim vrátím a budu zřejmé co tím bylo myšleno.

Nyní – zakázka na web. Často se opakující scénář, kdy ačkoliv jsou dopředu známé určité požadavky, je třeba nejprve vytvořit v podstatě zbytečný návrh, který ale odemkne „něco“, co způsobí, že jsou následně sděleny různé detaily / požadavky, které kdyby byly řečeny již na začátku – nemusel by se vytvářet zbytečný návrh. Lze zkusit trasologii pomocí myšlenkové mapy. Záměr je samozřejmě identifikovat chybu, protože se tak děje relativně často a jsem toho názoru, že ne vždy je chyba na mé straně. A zbytečně tak dochází k situacím, kdy dva lidé, kteří jsou v podstatě stejného názoru najednou stojí proti sobě. Pomáhá pauza, čerstvý vzduch, zklidnění

K tomuto se váže obecnější situace: Připrava grafického návrhu. Mám k dispozici čas, mohu tedy o grafice přemýšlet, ale z mého pohledu existuje řada proměnných, které se odhalí až když jde reálně vidět jak co vypadá.

S tímto příspěvkem také souvisí postupný přechod na zveřejňování těchto příspěvků na primárním webu – www.lovecokamziku.cz.

Bod zlomu / Full up / Thats it

Příspěvek temný případ, jak se zdá, opět aktivoval některé části mého uvažování a napadlo mě spoustu zajímavých myšlenek. Možná jsem to již zmiňoval, ale já to tak prostě měl vždy – něco udělám a následně se to snažím rozebírat z pohledu jiné osoby. Není ta vyloženě ta nejsprávnější, nejpřesnější strategie, ale na druhou stranu to umožňuje přicházet na spoustu zajímavých možností.

A proto tento příspěvek.

Na úvod:

  • Příspěvky jsou řazeny od nejnovějších. Avšak zároveň, čím novější příspěvek, tím více je to vše, o čem píšu bráno jako samozřejmost. Dochází tedy k situaci, že čím novější příspěvek, tím více šíleně se jeví. Proto vždy na začátku příspěvku odkazuji nejprve na informace o co se jedná (připravit základní rozcestník)
  • Situace, která se děje je něco naprosto šíleného, ale zároveň skutečného. Je těžké odhadnout, kam přesně to směřuje, v jaké fázi jsem se do všeho zamíchal já.
  • To zásadní je, že čím více se snažím dávat dohromady různé informace, ať už zde na webu, nebo s předstihem jako hlasové poznámky, tím více křečovité chování lze vnímat na straně idiotů, jedinců, kteří tento jev/metodu/systém zneužívají k obtěžování

Došlo k zásadnímu posunu. A to jednoduše v tom, že jsem přišel na způsob, jak docílit ticha, koncentrace. Zároveň jde ale taky o něco magického, protože jde v podstatě o vytvoření zvuku, který nelze slyšet.

Avšak, když se tento zvuk přidá např k hudbě a vhodně se nastaví, stane se něco neuvěřitelného. Jako byste ze staré, CRT televize přešli na 4K s velkou uhlopříčkou. Jediná definice co mě napadla je ZVUK VE VYSOKÉM ROZLIŠENÍ. Zde si však nejsem jist, zda nejde o něco, co je třeba trénovat (nyní jsem např schopen pomocí syčení sssssss určit vzdálenost překážky předemnou > a to díky vzniku konkrétního šumu – nejlépe v interiéru – odrazy, interference, fáze – vznikne konkrétní, specifický zvuk šumu dle odrazu. Skoro jako echolokace. Doposud jsem tomu nikdy nevěnoval pozornost. Ale co když jde taky o nějaký vedlejší efekt přesycením prostředí rádiovýma/mobilníma sítěma?)

Proč? Protože najednou vidím, že to, že jsem schopný takový zvuk vytvořit, prakticky nic neznamená. Naopak, je zde najednou tolik možností, detailů, vše reaguje na tak titerné změny nastavení, že situacé, kdy jsem schopný pomocí šumů, phaseru, flangerů v Abletonu v podstatě mluvit a dokonce vytvořit např. neuvěřitelně přesvědčivý, zklamaný (ale tak roztomile) hlas, je najednou ta tam.

JENŽE. Najednou vše začiná do sebe zapadat.

Existuje něco, jednoduchého, primitivního, lehce ovladatelného, co je otravné a lze slyšet přes všechno.

Oproti tomu existuje postup, který člověka dovede k úžasu. Lze jednoduše zapnout, vypnout dle potřeby. Navíc vyruší ten první, primitivní, otravný jev. Avšak je třeba správně nastavit > to vyžaduje bádání v neznámém světě zvuků a netušených zážitků. Osobně potvrzuji (symfonický orchestr a já mohl ovládat nástroje). Během tohoto je zároveň možno naučit se použití různých efektů v Abletonu, jejich princip, přicházet na nejlepší nastavení atd. Avšak stále je zde onen problém s řušením, zejména když člověk přesně neví oč jde. Nyní však začíná být zcela jasné specifikován.

Jak se zdá, někdo zneužívá určité metody právě ve spojení se zvuky města, zvuky projíždějících aut, šumu, zvuku topení – prostě běžných, všudypřítomných ruchů, které si člověk už ani neuvědomuje. A to je ono. Thats it.

A dovolím si tvrdit, že právě toto je zlomový okamžik, který konečně znamená, že budu moct vše zveřejňovat mnohem aktivněji.

Na závěr ještě pár klíčových slov. Ty slouží, řekněme, něco jako možnost odproštění se od nepříjemných pocitů, zda někdo, např v podobné situaci jako já, ví, co vím já. Zkrátka, pokud netušíte, o čem mluvím, netřeba tento odstaveček řešit.

Evžen (dříve bylo ke jménu Evžen navázáno spoustu nesmyslných scénářů) Galvánek, tajná služba, reklama, metoda, osobní spojitost, zneužití, spojitosti, systém, odposlech, ECHOLON, časové úseky, zadané kritéria, zvuk, řeč, informace > důvod, otravování, nelze slyšetstandardní metodou > já jakožto blázen, řeší se i zabarvení hlasu, možnost narušování tohoto pomocí flanger efektu (lze slyšet), později rovněž možnost projev snímání>tím pádem další otázky, vnímání vibrací>rezonance>pára>pruhy>youtube>ultrazvuk a levitace>interference>blikání zraku,šum, možnost mluvení, vypracovaný sluch, lze efektivně přemýšlet pomocí impulsů / tónů > ANO / Souhlasí / Ztotožňuji se s tímto, NE / nesouhlasím / blbost / hovadina / nesmyslné kecy, NECO MEZI (nejsem si jist, nevím, možná, musel bych přesněji specifikovat), lze zřetelně vnímat opoždění díky řeči / záměrného obkecávání > 3 tony, zapnuti 1 2 3, rychle, vypnutí 3 2 1,rychle. Hotovo. Slouží zejména k rychlému přemýšlením, lze vnímat konkrétní detaily.

Takové to kolektivní přemýšlení

Pojďme přemýšlet nad nějakým zajímavým příběhem. Úvod už máme :). Později připíšu i všechny ty momenty, které si mi mihly hlavou a u kterých cítím, že by to chtělo více lidí.

Nad něčím, co by znamenalo pro lidi zážitek, který se stal prostě tak náhodou. Stal se v sobotu či neděli a donutil by je popřemýšlet.

#chata #pruvodce #mojeuvahy #kousekpohadkovecestykdeobcaszabloudituriste #informace

Vnitřní hlas. To je myslím, moment….tento

Pročítám si články spojené s mozkem a zpracováním zvuku. Mimo jiné jsem narazil na tento článek: https://www.e15.cz/magazin/ctecka-myslenek-neni-sci-fi-vedci-dekodovali-vnitrni-hlas-739769

A stěžejní není ona možnost čtení myšlenek (na to dojde později :D), ale to, že pro mozek v podstatě není rozdíl zda nějaký zvuk slyší, nebo si jej představuje. Samozřejmě myšleno zejména v rovině zakódovaných informaci typu slova apod.

Pak se můžete podívat, co třeba Google (tedy vaše verze) najde na dotaz „vnitřní hlas“.

vnitrni hlas – Hledat Googlem

Jak vidno, mezi standardní výbavu člověka mnohdy patří hned několik verzí vnitřního hlasu.

Pak zde máme různé techniky na podprahový signál, jak mozek naučit určité melodie (zjednodušeně řečeno).

A nyní by teoreticky mělo dojít k určité změně co se týče pocitu spojeného s „věř své intuici / poslouchej svůj vnitřní hlas“ :)).

Je to jen jedna z mnoha úvah, které se mi honí hlavou. A co je hlavní, je zde určitá potřeba diverzity názorů. Protože když člověk nad něčím neustále přemýšlí sám, je trochu problém, že má v podstatě pořád pravdu a mnohé názory bývají zkreslené. Nicméně trochu se dívím, že se to manipulování s lidma tak tají :D. Teoreticky stejně ani když o tom budete vědět, nepoznáte kdy přesně s vámi někdo manipuluje (vědomé / nevědomé rozhodování).

A byly by zajímavé diskuze na téma „toto jsem vymyslel já“ :).

Nebo lépe:

1: Já tě ovládám
2: A na základě čeho tak soudíš?
1: No, mám na to metodu, něco nastavím a ty to opakuješ
2: Aha. Tedy souhlasíš s tím, že je to reálně možné a jistě mi nebudeš mít za zlé, když ti řeknu, že ony nápady „co a jak nastavit“ nejsou z tvé hlavy 😉

Televize a VF zvuk

Zkusil jsem naladit na frekvenčním generátoru frekvence okolo 19900 Hz. Opět mělo za následek zásadní utišení všech hlasů. Pro 100% výsledek je nutno nejspíš najít konkrétní kombinaci. Navíc vzhledem k debilitě těch, kteří mě otravují předpokládám, že takových kombinací bude více a v případě vypnutí jedné zkouší hned další (navíc kombinováním několika frekvencí vznikají další) .

Minimálně je však zajímavé, jak se zvuk všelijak mění při nastavování fázového posunu apod.

Ostatně, při psaní těchto řádků někdo vztekle zkouší tipovat slova, která napíšu aby si ověřil, zda slyším, či nikoliv. Hned vzápětí samozřejmě standardní vysvětlování, že to špatně chápu. To nepopírám, ale vzhledem k tomu, o čem všem píšu se zase nějak moc hloupě necítím. Dokonce mám pocit, že to chápu správně. Jednou jsem totiž potkal člověka, který mi také řekl, že něco špatně chápu a dokonce následovalo i odůvodnění. Ale to tito jedinci neznají.

Co se týče tipování / podsouvání slov. Každý člověk používá nějaký slovník / syntaxi. Když třeba budete psát v programu Notepad++, bude vám nabízet používaná slova. Stejný princip je i ono podsouvání slov. Těsně přes napsáním zkuste najednou změnit slovo, které už máte zasazené do věty promyšlené dopředu. Zvlášť když jej běžně používáte. Buď se na chvilku zastavíte a vymyslíte jiné, nebo jej použijete a v situaci jako zažívám já to bude znamenat, že nějaký pitomec z toho vytvoří důvod k zesměšňování, protože opakujete co vám někdo diktuje. A teď k tomu přidejte situaci, že se vše děje pomocí zvuku, který vnímáte podvědomě a nastavujete si nějaké heslo :).

Odkaz na příspěvek o heslech.

A teď, proč v nadpisu televize? Zkoušel jsem nahrávat různé zvuky citlivým mikrofonem a když jsem kroužil okolo televize, bylo slyšet takové zvláštní pískání. Jistě, u televize nic neobvyklého, ale ono pískání bylo velmi podobné tomu, které jsem udělal v programu Ableton, Je to takový docela zvláštní zvuk. A co je na něm hlavní, když se mění frekvence jedné složky (snad by se to dalo nazvat modulací) – hodně to připomíná slova. Navíc se zdá, že je nutno dvou zvuků. Jeden jakožto „nosná konstrukce“ > impulsy např a další šum, pomocí kterého se vytváří slova. Pokud slyšíte jen jeden, buď je to obyčejný impulsovitý zvuk a nebo neslyšíte nic. Až jejich spojení dělá onen efekt. Problém je, že tento postup nabízí určité úskalí. Zejména, když někdo, kdo z pochopitelných důvodů neví přesně co se děje, či předpokládá, že to funguje jako dříve, chce něco sdělit a neví, že reálně je slyšet úplný opak, či informaci někdo záměrně narušuje. A to za předpokladu, že na vše budu nahlížet čistě z pozitivního úhlu.

Proto opět přemýšlím o tom, co jsem psal už minule. Lze nějak např pomocí radiové stanice vysílat signál, který se poté šíří přes domovní anténu a TV bude vydávat VF zvuk, který člověk příliš nevnímá? A stejně tak i snímat zvuk? Stejně jako když zapojíte sluchátka do zdířky pro mikrofon.

Výsledkem pravděpodobně bude mix mnoha zvuků, ale s tím se dá dále pracovat. Částečně by se tím dalo vysvětlit vnímání otravných zvuků na různých místech (a vždy tam je TV), zneužití určitých metod tímto způsobem, vysílání z různých směrů v rámci jednoho dvora (a domy ze všech 4 stran), USB stick použitý jako příjmač pro SDR, domovní anténa.

A nakonec, když jsem z nostalgie koukal na toto video

a vzpomínal na Commodore 64 a nahrávání her (na konci pořadu je vysílán zvuk, jakožto program), říkám si – není třeba toto způsob, jakým se šíří nějaký vir? Takový keylogger, to je pár řádků kódu.

Ostatně, už takové existují.

Viz.: Virus badBIOS: vážná hrozba, nebo nesmysl? – Root.cz

Uznejte sami, byl bych kvalitní paranoik ne? :).

Myšlenka #1 / Jak vzniká myšlenka?

Máme zde systém, který je obecně znám jako kolektivní vědomí.

Ok. A na jakém principu to funguje? Z historie jsou známy případy, kdy dva lidi měli stejný nápad. Ale jinak se to moc neděje. #safran. Takže jak to funguje? A jaké to má rozhraní? 🙂

Někoho něco napadne. Jak? Proběhne sběr mnoha dat, poté je zde požadavek na informaci s využitím dostupných zdrojů a výsledkem je nějaký energetický výboj jakožto myšlenka? Ta obsahuje veškeré náležitosti jako určitou směs pocitů, dostupné informace, směry pro napojení dalších?

A když ji nyní nevyužiju, uloží se nebo ne? Jak to, že si na některé vzpomenu a na některé ne? A jak to, že se mi celý život stává, že si na něco nevzpomenu ani kdybych se rozkrájel (neznám adresu myšlenky? Nevím jak na ni navázat?). A o několik dní později se se s někým bavím, se zapomenutou myšlenkou to nemá ABSOLUTNĚ nic společného a v půlce věty mi najednou mezi dvěma slovy naskočí to, na co jsem si nemohl vzpomenout.

A nebo…

Kdysi někdo řekl třeba: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Fajn. Ale jak to, že jedna věta řečena třeba v nějaké chalupě na kraji lesa se časem stala informace už snad zakódovaná v DNA? Přece někdo musel být ten úplně první. To je marketing co? 🙂

Ještě nevím jak tomu budu říkat

Pravděpodobně je to myšlenka, úvaha. Je v podstatě první svého druhu (v rámci tohoto webu).

O co jde? Mnohdy mě napadno něco, co je vlastně drobnost. Ale má to zajímavé souvislosti a člověka to donutí trochu se zamyslet. Následně si říkám, že toto ani nestojí za nějakou poznámku. Je třeba brát v potaz, že to vše se děje ve zlomku vteřiny a vytáhnout tel, nebo notýsek a udělat si poznámku je ve srovnání s komfortem, jaký nabízí „přemýšlení“ nesrovnatelný.

No, prostě si na to zase vzpomenu a hotovo. Přichází další vteřina. A pak zadívám do různých poznámek, které si přece jen tu a tam dělám. A ouha, tolik zajímavých věcí.

To byl úvod a teď ta drobnost.

Je nějaká drobná informace. Logicky by dávalo smysl připsat jednu, dvě věty do některého z předešlých příspěvků. Jenže, rád bych to dělal častěji. A teď se vžijte do role návštěvníka webu. Určitě se nikomu nebude chtít pátrat, který příspěvek jsem upravil a kde. Takže je lepší vždy to psát jako nový příspěvek. I když to bude jen jedna, dvě věty. Jenže jak to zas vše udržet pokupě? Někdo se proklikne na jeden z příspěvků a krátká myšlenka v příspěvku jiném bude právě ta zásadní informace (pro něj).

Štítky? Možná. Minimálně to tak zkusím. Proč? Protože mě samotného to bude více bavit. Přidat příspěvek, napsat, publikovat. Hotovo. A myšlenka najednou bude reálná.

A hned to vyzkouším prakticky.

  1. myšlenka bude reálná – a jak vlastně taková myšlenka vzniká?
  2. jinak řečeno – kdysi někdo třeba řekl: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Fajn. Ale jak to, že jedna věta řečena třeba v nějaké chalupě na kraji lesa se časem stala informace už snad zakódovaná v DNA? :))
  3. A zde názorný příklad, že jde (alespoň pro mě) o zajímavou úvahu, která ale vůbec nesouvisí s tou první. Takže Jak vzniká myšlenka

Co to je přemýšlení?

Všiml jsem si zajímavé věci. Mnohdy si dokážu představit „něco“ bleskovou rychlostí. Ale to „něco“ popsat je otázkou mnoha vět, souvislostí, podmínek a mnohdy taky neschopností to vlastně správně vysvětlit, vyjádřit.

Při pohledu na podrobné informace ohledně mozku, řeči, myšlenek, semantiky atd. atd. si často říkám – jak vlastně mozek přemýšlí? Jak opřemýšlí člověk, který je od narození hluchý? V obrazcích? Já osobně mám pocit, že pro běžného člověka je řeč prostě přirozená věc a do určité míry se promítá i do přemýšlení. Proto si mnohé člověk tak nějak přeříkává a já se právě v těchto momentech někdy přistihnu, jak mě to vlastně zdržuje. Tedy přesněji řečeno, tak zdržuju sám sebe jen proto, že si to přeříkávám. Jenže, to opět funguje jen chvilku.

Nevím jak to mají jiní, ale mé myšlení má impulsovitý průběh :). Proto mnohdy příjdu na více věcí, když se sám sebe zeptám (v půlce otázky mě napadne odpověď). Samozřejmě, např při zkoušení ze zeměpisu na Gymnáziu tato metoda nefungovala na 100%. (jako že to nebylo úplně perfektní? Ne, tím jsem myslel, že jsem dostal 2x za 5 během jednoho zkoušení.). Takže – příště nebýt vtipný, napsat suše „….nefungovala vůbec“. Ušetřím čas.

Což je ostatně další věc, která mě od začátku utvrdila v tom, že jde o uměle vytvořený problém. A nejde o žádnou chybu v hlavě. Jsem totiž upřímný, znám se, vím co mě zajímá, čemu se chci věnovat a to, co občas vnímám je pro mě něco tak bizarně tupého, po logické stránce nepochopitelně jednoduchého, že každý normální člověk by v podobné situaci pořád přemýšlel co za tím je, že přece toto nemůže nikdo myslet vážně.

Jinak řečeno, moje hlava by mě za žádných okolností nerušila u práce na fotkách, či skládání hudby. A už vůbec ne pomocí krátkých vět, které se pouští mnohokrát dokola, takže si člověk uvědomuje veškeré detaily (i když je to jen jeden z prvků).

A ty souvislosti – stále více uvědomuju, jak je těžké vysvětlit něco komplikovaného a zachovat si nadhled. Protože to, že jeden něco zažívá dlouhodobě a tedy má tendence mnoho detailů brát jako samozřejmost rozhodně neznamená, že druhý to pochopí tak jak má.